Dech v obláčcích páry se vznáší,
zima prostupuje silným tělem,
mráz tvoří obrazce na linii kamaší,
jiskra žhne kdesi v očku bdělém.
Hluboký hrdelní tón prořízne chlad,
nádherná svalů souhra naladí tón,
s příslibem nepoznaného je pohyb spjat,
oslní vás mozaika lesku stříbřitých spon.
A vznáší se, andělům
v nebesích podoben,
překonává útrapy té nejkrutější zimy,
nejjemnější symfonií zvuku tanec je způsoben,
nemluví za něj hlas, křičí za něj činy.
Uchvátit zvládne jen nadpozemským zjevem,
není potřeba kýčovitých lichotek, vnucování,
nadšen každým potleskem, lásky projevem,
vždy jste nepřipraveni, nikdo vás nezachrání.
Ale on ví, že přílišná marnivost do pekel vede,
žádá po vás péči, zbožňování, kapku duše vaší,
daruje vám lásku, pokoru a kousínek sebe,
a věrným přítelem je toho, komu tohle stačí.
Nezapomínejte, že nerozumí lidské řeči, pro něj mluví činy,
Ale koňská krása stojí za trochu dřiny.
