Nádraží se hemžilo spoustou malých čarodějných studentíků, co jako mravenečci sháněli jednou kufry, podruhé zase rodiče a nakonec kamarády, se kterými si sesednou do vlaku a budou živě diskutovat nad zážitky z prázdnin. Starší lidé to pobaveně pozorovali z náručí svých milovaných a vzpomínali na ta veselá léta, kdy i oni tak roztržitě pobíhali a čekali na svůj odjezd do Bradavic. Nic nedokázalo ani po tolika letech zmírnit jejich nadšení, jenom… Ano, stále se tu nacházelo malé ale, které jim dělalo vrásky na jinak klidných obličejích již docela vyspělých mladých osob, co jsou schopni nést svůj úděl. Mezi těmi všemi notoricky známými tvářemi se také totiž s ledovým klidem procházela úplně jiná škola, co měla na rok stáž u nich. Kruvalští se sice netvářili nikterak nepřátelsky, ale nesršelo z nich ani nadšení, připomínali prázdné obálky bez duše, nemluvili, jen naprosto flegmatickým výrazem pozorovali své nové spolužáky, tedy jen do doby, dokud se jejich zdemolovaný hradní komplex nedá dohromady, což samozřejmě v nejbližší době nehrozilo.
Mezi všemi těmi nepodstatnými tvory se ale nacházela snad nejvíce obletovaná skupinka, která zachránila školu obyvatelům drahé a staré Anglie a v tom malém uskupení lidé, jejichž jména se vzrušeným šeptem skloňovala ve všech pádech. Harry se nad tím nadšením musel usmívat, ale jinak… trápilo ho to samé, co všechno ostatní, jelikož přítomnost spousty zajisté nadaných lidí na škole znamenala snadný cíl pro pána, co vládl všem jeho temným snům. Kamarádi to zase tak optimisticky neviděli a snažili se srdceryvně dostat do vlaku, který skýtal alespoň nějaké bezpečí v tomhle šílenství, co neustávalo, jen se hromadila pozvání na schůzky a podobné věci, co se stejně už jen z morálního principu nepřijímají. Ginny se trochu přitiskla ke své věrné lásce a sklopila pohled před všemi těmi zvědavými zraky. Náhle se však stalo něco neočekávaného, celá místnost jako mávnutím kouzelného proutku utichla, i malé děti okouzleně zíraly směrem k nově příchozím…"Co zíráte, děti, nemáte co na práci?!" zavrčel nějaký chlapecký hlas s výhružným ostnem, tudíž se okamžitě rozjela fingovaná konverzace, jak všichni pokukovali po nějaké postavě, co tam tak postávala, ale Harrymu se pohled na její maličkost bohužel nenaskytl přes hektolitry obdivovatelek a fanynek. Raději proto zamířil spolu se svou věrnou kamarádskou tlupou do vlaku, aby se stihla zabrat alespoň nějaká místa, než je povyhazují Kruvalští… Nechápal, jak se někdy mohou do toho malého vláčku narvat všichni, ale když začalo stěhování národů, tak hodně rychle pochopil, že nevejdou… Naštěstí měl ještě dobrý post díky své slávě a postavení svých nejlepších přátel, takže se jim na poslední chvíli podařilo zabrat jedno kupé a naházet si někam kufry.
"Máme pekelné štěstí a výhodné funkce. Jinak si neumím představit, že bychom se všichni nasáčkovali k ostatním, asi by mi hráblo," pronesla procítěně Hermiona a s posledním povzdechem se snesla na docela elegantní koženou sedačku, opírajíc se hlavou o jejího částečného přítele stejně, jako se Ginny opírala o žijící legendu. Všichni naprosto spokojení, klidní, jen jeden chlapec nervózně pozoroval chvějící se dveře, za nimiž se docela živě diskutovalo, bohužel však ničemu nerozuměl, takže mohl jen odhadovat, co se bude v následujících chvílích dít. Nikdo tomu nepřikládal zrovna nějak extrémní důležitost, při nejhorším se k nim nakvartýruje nějaký neznal či neuměl, nebo malé dítko bez viditelných známek po přátelích.
"Stejně nechápu, proč musí starší ročníky zrovna k nám, jsou to všechno stejné obludy, měli si zůstat v tom svém uhořelém paláci, stejně to bude leda tak podpora Zmijozelu," zamrmlal nespokojeně Ron a prsty si zajel do rezavých vlasů, tahle otázka tížila vlastně všechny, jenom nikdo z ostatních ji nepoložil přímo, na to asi oplývali přílišným taktem, nebo prostě respekt z někoho nepoznaného a nového je nutil držet jazyk za zuby. Nikdo nedokázal upřímně odpovědět, šířily se jen bezdůvodné spekulace a tvrzení šlo proti tvrzení, řádný názor si z toho někdo stěží mohl vytvořit. A ještě k tomu je tížila myšlenka výše postavených z Kruvalu, jejich primusové a prefekti se sic rozdělili mezi obě hostující školy, ale to stále znamenalo, že se v areálu objeví o pár funkcí navíc, což určitě vynese nějaké spory… Ten poslední rok nebude klidný, naivní, kdo by si to myslel.
"To nám asi objasní jen někdo od nich… A já se s nimi bavit nehodlám, zkazilo by mi to reputaci, i když na druhou stranu jsem slyšela, že se mezi nimi objevila i dcera nějakých bystrozorů," začala dlouhý rozhovor Hermiona, jenže Harry na tohle nehodlal reagovat, o vedení kouzelnických institucí si myslel svoje a vědomí, že někoho z nich evidentně porodili světci, ho stejně příliš neuklidnilo. Tak si tam tak posedávali a očekávali, kdy se vlak ve známém pohybu pohne a vyrazí se směle kupředu, vstříc dalšímu magickému roku… Jenže nic necukalo, nepočítáme-li dveře od kupé, všechny pohledy se proto upřely tím směrem… A kdo tam nestál!
"Zdravíčko, takže ty jsi prý Harry a ty Hermiona, primusové Bradavic, co? A tohle jsou ty nepodstatné fleky s menším odznakem," ukázalo jakési blond stvoření na celou skupinku a hodilo po nich ten nejzlomyslnější úsměv, co dokázalo, a že vážně nějak extrémně sladce samo nevypadalo. Stálo tam i s několika lidmi po boku, jeden z nich vzdáleně připomínal postavu, co se objevila na spoustě plakátech, která milovala nadevše famfrpál a která již jejich učiliště navštívila, dámy a pánové, stál tam sám Viktor Krum! Možná na první pohled měl až trošku zasněný výraz, ale nakonec ho poznala Hermiona jako někoho, komu kdysi dala své srdce, rozeběhla se a padla do medvědí náruče.
"Viktore, co ty tu děláš? Myslela jsem, že máš školu dávno za sebou," začala rychle bez ohledu na to, aby odpovídala dívce, které se tvář změnila ve znepokojivě uvědomělou, oči rozzářily, ale nakonec všechny projevy jakéhokoliv potěšení ustaly. Chlapec jako by se probudil z letargie, jen trochu ustoupil a vytlačil před sebe ošívající se stvoření, které způsobilo snad největší postižení, protože jestli Ronovi spadla ústa na zem, tak Harrymu probourala spodek vlaku.
0 comments:
Okomentovat