Během několika okamžiků se ale vzpamatovala ta slušnější část a začala tleskat, což byl signál k zahájení výborné večeře, kterou pro hosty a studenty připravil hrad. Freya se prudce nadechla a vstala, profesorka jí z hlavy sundala toho, kdo jí rozhodl o posledním ročníku jakožto studenta, a zamířila směrem ke stolu své nové koleje. Nedokázala tomu uvěřit, klopýtala tedy naprosto zmateně a ani si neuvědomila přítomnost rudého plamene na svém rameni. Až ve chvíli, kdy pár lidí šokovaně zalapalo po dechu, se vzpamatovala. Narovnala záda a hlavu naklonila mírně na stranu, aby zabránila rozšíření plamene na vlasy a podobné části těla, a nechala kůži na svém rameni zčervenat.
Harry těžko skrýval nepochopitelné nadšení, které pramenilo přímo ze srdce, ale snažil se. Nejen kvůli svým kamarádům, své přítelkyni, ale i kvůli té kouzelné neznámé, která pro Kruval určitě znamenala spoustu věcí. Byl nakonec velice rád, že její uniforma zčervenala a ona se stala součástí jeho milované koleje. Sice to znamenalo, že ho bude muset poslouchat, a že se s ní bude muset dělit o svoje výsady, ale při každém pohledu na ni měl pocit, že tohle je ta nejmenší cena, kterou může zaplatit. A v ten okamžik, kdy jí vzplanulo rameno, tak se mu zkrátil dech a na kratičký okamžik ho polilo horko. Bál se, aby neshořela ani jediná číst jejího nádherného obličeje, jejích vlasů a hlavně… Oheň je nebezpečný. A ona nejspíše bude také.
"To jsem si proboha mohla myslet, proč jí klobouk strčil k nám? Had v Nebelvíru, kdo to kdy viděl," mrmlala Giny a několikrát stiskla ruku svého milovaného, aby od něj získala nějakou podporu a porozumění. Nedočkala se. Harrymu to přišlo prostě kdesi uvnitř správné, neměl tušení proč, ale cosi mu napovídalo, že to tak vždycky být mělo. Jenže na druhou stranu zase ho to táhlo odejít od Giny, což správné nikdy nebylo. Milovala ho, chránila ho a spojovala dva mocné rody, ztělesňovala to všechno, co si muži přáli, plnila mu každé přání… Stala se dokonalým prototypem přítelkyně. Ale až příliš perfektním.
"Budou s ní jen samé potíže, už to vidím. Nikdy bych nesouhlasila s přesunem Kruvalských k nám. Mají úplně jinou morálku, zvyky a všechno…" mrmlala zase hrozně rozumně Hermiona, ale získala si tím několik nepřátelských pohledů ze strany těch tolerantnějších. Vlastně si ve výsledku nikdo nepřál výměnné studenty, ale co už se s tím dalo dělat, oni se podporovali všichni navzájem a chránili tak křehký mír mezi všemi čaroději. Ono se sice z počátku zdálo, že jako nadřazená rasa lidí mají více rozumu, ale moc, která z toho všeho tryskala, vábila všechny kouzelníky. A ve chvíli, kdy se objevila první černá magie, tak se přátelství udržovalo jen na oko a pod rouškou tmy se schylovalo k něčemu horšímu, nebezpečnějšímu.
"Zdravím," ozval se najednou plný hlas dívenky, která momentálně opustila židli a šla se také najíst něčeho dobrého ke svým novým spolužákům. Snažila se nedat najevo svůj strach, ale Kruvalští ho vycítili - jako predátoři, kteří loví svou kořist. Naštěstí si však nikdo nechtěl nic začínat s prefektkou Kruvalu, takže všichni jen přikývli a sklopili pohled k jídlu, co se tam po jakémsi láskyplném přípitku objevilo. Hromadila se tam spousta masa, brambor, sladkostí a všeho, na co by si malý človíček ve vývinu mohl jen vzpomenout. Starší už si vybírali trochu cíleně - pečlivě rozlišovali to, co je dobré a vhodné - zatímco mladší se ládovali vším, co jim padlo pod ruku. Ta bledá část, jež nepatřila do anglické populace, se na jídlo jen koukala a málo z nich si ochotně něco vzalo do rukou, alespoň tedy u Nebelvírského stolu. Až ve chvíli, kdy se usadila i Freya (s tím, že všechna místa na dosah jejích rukou se vyklidila), tak se poněkud osmělili a pustili se do hostiny.
Harry zkoumal pohledem tu novou krásku z koleje, ale snažil se to maskovat hromaděním jídla na talíř. Málokoho ale zajímalo, co to dělá primus školy, přeci jenom nováčci o jeho postu zatím nevěděli a starší podobné zbytečnosti neřešili. Každý znal své místo v hierarchii a nikdo si nedovolil dělat cokoliv, co by ublížilo těm výše postaveným. Určitě by za to krutě zaplatil, hlavně v případě pana Harryho Pottera, hvězdy Bradavické školy. Znali ho všichni, Kruval nevyjímaje, ale na druhou stranu pro ně se svým bílým smýšlením nepředstavoval skoro žádnou hrozbu. Černá magie totiž oplývala silami, na které málokterá lidská cnost stačila. Možná jeho zachránila mateřská láska, ale ne vždy se to opravdu podařilo. Freya přeci své blízké také milovala, ale před samotným peklem je nezachránilo nic. Ani ona to nezvládla.
"Hej ty! Úsměv!" zazubil se nějaký blond chlapec, ozvalo se cvaknutí a Freyin tvrdý výraz byl navždy zvěčněn na mudlovském fotoaparátu. Celý stůl ztichl a upřel pohled na hnědovlasé děvče, které chladnýma modrýma očima pozorovalo toho chlapce, co se jen pokusil na něj promluvit. Ale nakonec vykouzlila něco ve stylu úsměvu a pokývala hlavou jeho směrem. Kdyby nechtěla, tak na fotografii ani vidět nebude - žádný upír, jen spousta naučených užitečných kouzel.
"Ahoj, já jsem Colin. Ty budeš ta kruvalská prefektka, co?" zahučel ten chlapec docela zvláštně, ale měl na tváři takový úsměv, že zkrátka a dobře ani Freyino tvrdé srdce ho nebylo schopno odpálkovat jako levnou myšku. Zazubila se na něj se směsicí pochopení, zábleskem přátelství a špetkou něhy, co v sobě schovávala, ale to bylo snad naposledy, co ji někdo viděl se smát. Protože na řadu přišla velmi důležitá řeč ohledně tohoto školního roku, který si pro všechny studenty připravil řadu nejrůznějších změn.
"Drazí studenti, studentky a vážení profesoři, jak jistě všichni víte, tak závěr minulého školního roku se nešťastně promítl na osudu celého kouzelnického světa. Jedna z mnoha prosperujících škol byla napadena a po pečlivém zvážení následně uzavřena. Tento moment se do našich dějin zapsal jako Bitva o Kruval a padlo zde spoustu skvělých kouzelníků, avšak musíme i přes to všechno jít dál… Naše škola se spolu s Krásnohůlkami nabídla, že posloužíme jako útočiště pro studenty Kruvalu a necháme je tak dokončit rozdělaná studia. Jistě to pro nás všechny bude velmi zajímavá a neopakovatelná zkušenost, proto doufám, že mezi námi nové studenty přivítáte…
Pojí se s tím ale také spousta nových bezpečnostních opatření. Jelikož nechceme omezovat práva našich hostů, tak v rámci udržení jejich národního ducha ponecháváme funkce primusů a prefektů lidem, kteří byli předem navrženi - na post primusky Kruvalské části Ariss Lightwood, prefekti Damien Drozdov a Freya Dragirien. Také, vzhledem k navýšení počtu studentů, byli přijati mezi praktikanty tři nové osobnosti. Přivítejte Viktora Kruma a Freda a George Weaslyovi. V učitelském sboru přibylo jen málo nových tváří, jako dozor nám byla poslána profesorka Karina Ivahkov, která se také ujme předmětu Obrana proti černé magii. Dále studenty upozorňujeme, že je ve večerních hodinách zakázáno opouštět prostor hradu vyjma nádvoří, zakázaný les je uzavřen pro všechny studenty do odvolání. Nyní však již předávám slovo Kruvalskému zástupci," zaburácel místností tvrdý hlas. Všichni pečlivě naslouchali sdělením, ale nikdo se netvářil moc nadšeně a potěšeně. Kruvalským znatelně ztvrdly rysy v obličejích, svaly se napjaly a čelist se zatnula - povídání o pádu jejich školy v nich vyvolávalo pocit méněcennosti a bolesti nad ztrátou blízkých příbuzných, ale to si nikdo neuvědomoval. Oni přeci svoji školu nemohli bránit, dospělí lidé jim zakázali jakkoliv se angažovat do boje proti samotnému pánovi zla, takže následně nastoupilo do války jen pár lidí, z nichž naprostá většina zemřela. Otcové, matky… bylo to jedno.
Freya to nesla ještě mnohem hůře než ostatní v místnosti, ukrývala tolik tajemství před okolním světem a už se i smířila s faktem, že bílá magie tu černou nikdy neporazí, stejně jako Ariss a Viktor, jedině tihle dva jí rozuměli a chápali její pohnutky ve všech směrem. V modrých očích se jí zračil jakýsi ublížený pohled, zírala s prázdnou tváří někam před sebe a snažila se srdceryvně nevnímat tu tíhu pohledů, co na ni dopadala ze všech stran, sklonila proto hlavu a nechala si hnědé vlasy popadat okolo obličeje, blokovala všechna slova, všechno okolí. Ale v tu chvíli se ozvalo cosi, co ignorovat nemohla…
Harry okouzleně pozoroval dívku u stolu, nechápal, co se to s ním děje, ale její krása mu učarovala tím největším možným způsobem, nemohl z ní ani na minutku spustit pohled, i když trapné mu to samozřejmě bylo. Měl přeci přítelkyni, nádhernou a žádanou Ginny, která by pro něj udělala takřka cokoliv, ale… Tahle představovala výzvu, lákala a vábila ho každým svým gestem, a i když se marně vzpíral, tak věděl, že veškerá snaha je marná, že do toho spadne tak jako tak.
Náhle z ničeho nic vstala a hodila jeden velmi ošklivý pohled směrem na dívku u Zmijozelského stolu, matně si vybavoval, že se asi jmenovala Ariss, a tudíž nejspíše byla Kruvalskou primuskou. Nezdála se mu, cosi v jejím pohledu ho nutilo pochybovat o loajalitě k všem jejím blízkým, tvářila se až moc afektovaně a připomínala hada, co pomaličku sbírá síly na nějaký úkol, nesmírně a moc bolestivý. Měl z ní jednoduše velmi špatný pocit, který nedokázal potlačit. Už na nástupišti cítil, že tenhle rok to bude prostě jiné, a že v tom nemá prsty jen jeho pověstný nepřítel a tíha úkolu, co na něj dopadla, ale že půjde o mnohem radikálnější změny, že cosi v jeho životě ho obrátí vzhůru nohama, ale s jistotou to nedokázal nikomu přiznat.
Z rozjímání ho vyrušil až vzrušený šepot Rona, který cosi nesrozumitelně brblal a ukazoval při tom na místo, kde nám většinou někdo z vedení promlouval do duše. Tam teď nervně postávala ta kruvalská kráska, avšak už nevypadala tak lidsky. Nervozita z ní evidentně opadla a tvář se zbavila slabě červeného nádechu, pohled jejích břidlicově modrých očí pronikal do každého koutku a poutal pozornost všech přítomných duší, jako kdyby cosi uvnitř však bytostí náhled podlehlo jejímu kouzlu. A místnost naprosto ztichla.
"Moji ctění spolužáci, vážené profesorstvo, je mi velkou ctí, že mohu promluvit za Kruval a poděkovat vám tak za vaše velmi přátelské chování v tak těžké době. Bitva o Kruval trvala velmi dlouho a padlo při ní spoustu nejen výborných kouzelníků, ale také našich příbuzných. V našich rodinách zůstala prázdná místa, otcové a matky se nevrací domů a pro většinu z nás je to velmi těžké pochopit jak někdo mohl napáchat tolik zla na našich blízkých. Jsme rádi, že se nám dostalo tak vřelého uvítání a přístupu k nám, jsme rádi, že i nadále můžeme rozvíjet naše vědomosti o kouzlení a byla nám ponechána také možnost rozhodovat o našich osudech. Tímto bych chtěla jménem Kruvalské školy čar a kouzel poděkovat za tak vřelé přivítání," zněla vážně, ale hlas postrádal jakékoliv emoce, možná proto byl ten projev tak zajímavý. Každý v něm hledal něco, co tam ale řečník nedal. Domluvila a pozorovala je tím nejpronikavějším pohledem. A pak se ozval tichý potlesk, který sílil a sílil…
Věděla to, věděla, že síla černé magie s nimi udělá divy, že ty prosté ovce donutí se dívat do očí jejich zhoubě, jejich zkáze. Jen Ariss a Viktor zůstali proti jejím kouzlům naprosto imunní, slyšeli všechno a neuniklo jim vůbec nic, jediné kouzlo nezůstalo bez jejich vyrovnaného pohledu. Nechtěla to udělat, ale nešlo to jinak, přála si upoutat pozornost, nahnat strach a vědět, že jí všichni studenti dají pokoj. A povedlo se jí to, jen nenásledoval ten mučivý pocit vítězství, ale prázdnota. Odklopýtala potichu ke svému místu a snažila se opravdu dávat pozor na to, co se jí snaží sdělit. Nevedlo se jí to, myšlenky se tříštily pod náporem temné magie, co se jí rozproudila krví, žluč se jí nahrnula do krku a břicho vysílalo bolestní křeče do celého těla. A pak to ucítila…
Viktor vyskočil rychle ze židle a několika kroky překonal vzdálenost mezi ním a jeho malou Freyou. Viděl na ní, že je to tady opět - dlouho si dávala od kouzel odpočinek a využití skryté energie zlomilo opět pečeť. Viděl, jak se jí pod tričkem rýsují žebra, nebo alespoň to si většina lidí myslela. Nahrnul se k ní a čapl jí za ramena, kupodivu ale nekladla odpor, nechala sebou vláčet tam a zpět, takže mu nedělalo problém ji odtáhnout někam do soukromí, kde by si mohla odpočinout. Pocítil náhle palčivou bolest v místě, kde si ji tiskl na hrudník, ale neodtáhl se. Nemohl ji tam nechat samotnou, nepoprala by se s tím, tělo si o to říkalo jako o drogu a ona si to moc dlouho upírala. A tak ji i se všemi nechápajícími pohledy odnesl z místnosti.
Harryho zachvátilo cosi takřka nepochopitelného, píchlo ho u srdce a do tváří se mu nahrnula červen, zatnul čelist a svaly se mu napjaly, když si ten všemocný Viktor přitiskl tu dívenku na sebe. Všiml si, že ztratila barvu z obličeje a vypadá najednou hůře, ale než stačil cokoliv udělat, tak prostě byla pryč. Nemohl se s tím smířit, takže pár tíživých sekund ještě zíral jejím směrem, ale pak už se všichni pomalinku měli stěhovat do svých domácích kolejí. Vstal a zamířil spolu se svými přáteli na tolik známé místo, tolik se těšil, až konečně ulehne do postele a zbaví se těch šílených myšlenek na hnědovlásku, připomene si svoji Ginny a její krásné tělo…
Ani přemlouvání nepomohlo, takřka polovinu noci se jen neklidně převaloval. Nevšiml si, že by se vůbec dostala do koleje, což ho poněkud mrzelo, ale na druhou stranu se naštval na svou maličkost, že na ni opět myslí. Rvala se v něm dvě já, a on nerozuměl ani jednomu. Okolo půlnoci toho měl ale tak akorát plné zuby, vylezl z postele a nasadil si brýle rozhlížeje se po místnosti, kde se ozývalo jen velmi nesynchronizované chrápání a převalování. Mladí studentíci evidentně neměli problém usnout, z úst jim odkapávaly sliny a všichni vypadali jako pomačkaná koťata, což by ho za normálních okolností asi potěšilo, ale dneska… Ani ne. Rozhodl se, že než aby riskoval probuzení někoho z nich, tak se na chviličku půjde posadit do společenské místnosti, možná přijde na jiné myšlenky a podobně… Nebo spíše uleví tomu tíživému pocitu, co ho nabádal k noční návštěvě zakázaných prostor.
Po cestě se mu podařilo několikrát zakopnout o kufry a šlápnout na vrzavou podlahu, ale nikdo ze spáčů tomu nevěnoval vůbec žádnou pozornost, takže nakonec docela spokojeně došel do požadované místnosti, ale ten pohled, co se mu naskytl… Seděla tam, nohy přitisknuté k tělu a pohled upřený do plamenů, co olizovaly kusy dřeva. Místnost voněla borovicí a byla osvětlena jen velmi tlumeně, poznali jste sice obrysy, ale vše se neslo v medově zlatavém nádechu přirozeného světla. Netušil, jestli si ho dívka všimla, ale když se otočila jeho směrem a upřela na něj ty břidlicové oči, tak zkoprněl. Nemohl se hnout, jazyk se mu přilepil na patro, knedlík v krku zabraňoval v dýchání, ale celé tělo toužilo se rozeběhnout jejím směrem a sevřít ji v náručí.
"Potřebuješ něco?" tón jejího hlasu vyzařoval jakousi nepochopitelnou rezignaci, smutek a bolest. Toužil, aby na minutku přestala mluvit, chtěl ji utěšit, ale bál se pohnout, aby ten krásný přízrak nezmizel, proto jen slabě zavrtěl hlavou a sledoval, jak se s povzdechem vrátila do původní polohy. Opatrně, krůček po krůčku, zamířil směrem k ní. A zůstala tam, takže tohle všechno nebyl jen velmi krásný sen, ale ještě dokonalejší realita. Usadil se na pohovku a chvilku ji jen fascinovaně pozoroval, jak hnědé kudrlinky padají okolo bledé tváře a modré oči tajemně žhnou, jak se jí nadouvá hrudník a ladná křivka krku se zvedá a klesá spolu s ním. Uchvátila ho, svázala, a i kdyby se tu teď objevila Ginny, tak by jí nedokázal věnovat ani špetku pozornosti.
"Co se stalo?" zašeptal opatrně a tiše, ani nečekal, že by na to odpověděla, ale překvapila ho. Posunula se o několik propastných centimetrů blíže a zhluboka se nadechla. Sama těžce vzdorovala nevyřčeným otázkám, neustupující chemii a ani nevěděla, jestli doopravdy nechce, aby se něco stalo. Upírala na něj těžký pohled a snažila se uniknout, jako polapená muška z pavučinky, inu nedařilo se jí to, každý pokud skončil marně, takže to nakonec vzdala a chvilku na něj jen zírala. Byl nádherný, pro některé jen obyčejný chlapec, ale ta hloubka jeho zelených očí, tmavé kadeřavé vlasy a odvážný výraz…
"Znáš ten pocit, kdy jedna z tvých přirozeností jde proti tomu, co by si doopravdy chtěl?" odpověděla na otázku otázkou, což by za normálních okolností považoval za neúčinné, ale ji nechal být. Slabě přikývl hlavou, když si vzpomněl na celé své poselství, jak všechno leží jenom na jeho ramenou a nemá nikoho, kdo by to mohl udělat za něj. Musí je najít, musí najít viteály pána zla, aby ho mohl porazit, ale nevěděl, jak začít. Neměl žádné stéblo toho, čeho by se měl chytit, a do toho škola… Natáhl jejím směrem paže a plný očekávání ji pozoroval. Trochu sebou trhla, ale nakonec volání konejšivé náruče neodolala, prsty zabořila do jeho svetru a nechala si tiše do vlasů broukat uklidňující melodii…
0 comments:
Okomentovat