neděle 22. prosince 2013

Slepý houslista

Slepé oči malého houslisty,
marně pátrají po záblesku světla,
vzduchem vznáší se notové listy,
jak jeho láska melodie pletla.

A vzpomíná na rudé rty, 
co nikdy nespatřil,
na jiskřivé oči zračící sny,
kterým nikdy nepatřil.

A něžná ručka, co do vlasů míří,
slabá slova, co spojují se v tóny,
slastné vzrušení, co tělem se šíří,
a proradné kostelní zvony.

Musela pryč, opustila zbloudilého prince,
utekla i s inspirací veškerou,
sebrala smysl života, nechala mince,
ale kdo žije, když lásku mu seberou?

Proč? Jen proto, že nevidí barvy?
Že nepozná svět, nepopíše pohledy,
že barvu oči nemají, neznají tvary,
máte vážně tak omezené rozhledy.

Je to smutné.
Bolí to.
Ale vás ne.
Share:

1 komentář: