Volterrská šachovnice - Střelec

Ani hra nedokázala vytrhnout mé myšlení z pochybností, jejich nekonečný spád se vlnil jako temný vodopád, ničil všechno, i ty nebohé figurky v mých rukou, ale nemohl jsem si pomoci. Nepřišel jsem si tu jako doma, sice mi do rukou spadla obrovská moc, ale s ní zmizely životní jistoty, má milovaná rodina kdesi daleko… Jenže i kdybych tisíckráte chtěl, tak tady mne drželo něco mnohem silnějšího, ne láska, ne přátelství a už vůbec ne pochopení, možná respekt, možná strach, vděk… Ale tohle nebyla moje volba, já jsem se díval jen šikmo, ne přímo pravdě do očí. Jako ten ubohý střelec…