Po 121 to, co už bylo 120x napsáno

pondělí 31. března 2014

Jsem básnikoid lemroid a nestydím se za to,
protože básníkem se nenazvu a lemru nechci urazit,
a přeci jenom, občasné lenošení není nikdy zlo,
něco si taky musíte prospat, než zvládnete prorazit.
Ale přišlo cosi odporně lepkavého, jeden pokoje nedá,
a tak tu po roce zase otupělá sedím, koukám, čmářu,
zase trochu načernělá, ale mnohem více bledá,
a čekám, modlím se a do básnického střeva pářu.
A kromě pár kapiček krve není toho více,
jen někde občas špetka bolesti,
ale přeci jen své přátele ctíce,
zkusím nějaké ty neřesti.
Já asi zlámu si vaz,
protože duben už je tady zas.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Už je tady zas.

Útěcha

středa 26. března 2014

Zírala jsem do brzkého rána,
kávu v ruce, noviny na stole,
pozorovala, jak otvírá se brána,
jak děti radostně běží ke škole.

Vítr hrál si s korunami stromů,
slunce prohřívalo srdce lidí,
a polibky věnoval den tomu,
kdo jeho náladou se řídí.

A dělo se toho spoustu, zázraky,
všechno tak příšerně obyčejné,
lidé hrnuli se mezi šedi oblaky,
všechno znovu jiné, ale i stejné.

Viděla jsem, jak chlapec slzy roní,
viděla jsem, jak dívka se směje,
slyšela, jak její zvonek zvoní,
a ona v cizí náruči se chvěje.

Všimla jsem si také šedého stínu,
jak prázdně na zraněného hledí,
cítila jsem její bolest, její vinu,
ach ti lidé ubozí, ach ti lidé bledí.

Vdechovala jsem tu jejich ignoraci,
pásla se na zatemnění myslí,
sledovala tu slečny nudy inscenaci,
všimla si, jak naději si v sobě syslí.

Nestačil jim tenhle den, chtěli více,
nežili oni okamžiky, viděli budoucnost,
a na nesplnitelných snech lpíce,
neuvědomovali si svou hloupost.

A každý v ten moment byl tak trochu sám,
ale přesto jen součást stáda ovcí,
věřte mi, nerada nad tímhle tady lkám,
ale i my emoce – i my jsme jenom lovci.

A kdo by o tom měl vědět lépe jak já,
když jsem ta, co na pomoc přispěchá,
když jsem ta, co všechno vám dá,
já, pro všechny spásná – útěcha. 

Prodej knih

Spring beginnings - 1. úkol

Úlomky

středa 5. března 2014

Černá, bílá, havran, vrána,
trocha soli, otevřená rána,
zobáky, drápy, tesáky, čelisti,
nenávist, bolest, lidské neřesti,
krev, kosti, mrtvoly, strach,
zloděj, milenec, krvežíznivý vrah,
slabost, potřeba, nutkavá touha,
kamenné srdce, citů strouha,
tortura, mučení, tresty smrti,
zbytky zubů, úlomky drti,
rudá, šedá, havran, vrána,
nevěra je potrestána.

Hodně jsi jedl, hodně pil,
málo se smál, málo žil,
moc si se ptal, málo věděl,
moc si léhal, málo seděl,
tak se nediv, chlapečku,
hřbitovnímu věnečku.

První chtěl a druhý nechal,
druhý lákal, první vztekal,
druhý žádá, první odmítá,
první miluje, druhý utíká.

Červe, co za svým životem vidíš? 
Proč se tak strašně špatně cítíš? 
Vadí ti ta kapka krve tvojí, vnitřek tebe,
 stejně celá tahle fraška jen k smrti vede. 
Tak drž ústa a laskavě se podívej, 
pro moje potěšení svou krev prolívej.

Když temnota plány spřádá,
ty nesmíš jeho míti ráda,
ty podvolit silnějšímu se musíš,
jak bolí ztráta, netušíš.
 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS