Seděl černý havran na hřbitovní zdi,
dole pod ním číhá smrt, divocí psi,
ten malý kousek světa před sebou,
pohrdá on všemi, pohrdá on tebou.
Vidí všechno až příliš bílé či černé,
máloco ho zaujme, srdce nemá věrné,
zbloudilé duše, nářky, bolest a strach,
mrtvoly miluje, ale není ubohý vrah.
Miluje krev, rachtá si v ní ustřižená křídla,
opustili ho andělé, citlivost tam zřídla,
třeba doufá ve spasení, třeba v peklo,
o zem to s ním praštilo, o kameny smeklo.
A on chudák příběh v srdci před vámi ukrývá,
kráká, nadává, ale líbezně pro vás nezpívá,
vysává z vás život, obnovuje zbytky své cti,
ten havran na hřbitovní zdi.
Juuuj, krásná báseň :)
OdpovědětVymazatJako již tradičně, rýmy si mě získávají na svou stranu :D A depresivnější, nebo respektive temnější námět je vždy něco, co si ráda přečtu. Krásně zpracováno, není to moc dlouhé, prostě supr ;)
- Toť byla Eliza xD
VymazatKrásné :3! U mě s básněmi prostě boduješ :)! Jsem ráda, že jsi ve výzvě, moc mě to těší :)!
OdpovědětVymazat