Váš Fantomas!

Povím vám jedno, nechtěla jsem do toho znovu jít,

ale je trochu pozdě nad rozlitým mlékem klít,

jednoduše lemra je tak trochu nesmrtelná,

ale pro její dobro taky trochu neviditelná,

téma střídá druhé, hlava mi z toho třeští,

lidičky se rouhají, mučí a kleští,

já děsím se dalšího měsíce dubna,

nám psychopatům by měla být nepřístupna,

protože tolik vytrhaných vlasů po bytě, kusů kůže,

nikdo normální doopravdy mít nemůže,

inspirace se vykouřila z hlavy, inklinuji k alkoholismu,

a jak tak na to koukám, tak i masochismu,

takže zase bez rámusu,

pac a pusu.

Příští rok mě čekejte zas,

Váš Fantomas!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Pac a pusu.

Read More

Smrti se nezbavíš

Kolikrát ptám se sama sebe, proč vlastně čtu,

proč nechávám do sebe nasát tu příšernou tmu,

že každý příběh přeci má svůj vlastní konec,

vše nějak dopadne a zazvoní pomyslný zvonec,

jenže je to strašně depresivní, moji drazí,

občas z té lidské smrtelnosti až mrazí,

každou jednou opustíme tenhle šedivý svět,

nemá smysl nad těmi osudy dlouho bdět,

stejně nikdo neví, co potom bylo, málokdo poví to,

musel by si totiž přiznat – každá sklenice má svoje dno,

každou vodu jednou dopiješ,

každé sémě jednou doseješ,

a i za tou nejkrásnější, nejmilejší schránkou,

všichni víme, co je za poslední stránkou.

Smrt.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble na téma Za poslední stránkou. 

Read More

Sliby, chyby

Znáte ten strašný pocit zařeknutí,

kdy jste svou ochrannou vrstvou obepnutí,

a zíráte na kvanta nejlepšího jídla,

najednou veškerá pravidla pěkně zřídla,

koláčky s nádhernou polevou,

podávané s tou správnou časovou prodlevou,

kusy šťavnatého masíčka,

nebo snad na smetaně zajíčka?

Ale máme tu něco i pro ty uvědomělé,

kousky zářivé zeleniny neumělé,

prokládané špetkou výborného ovoce,

chcete se na to vykašlat – široce,

nyní proti sobě stojí lákadlo a realita,

nemůže přece lahev zůstat nedopita,

jednou ochutnáš a víš, že dáš si víc,

nebo nedostaneš z toho absolutně nic,

ale dá se odolat ve tmě,

slovům sněz mě?

A nejen jídlu!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Sněz mě.

Read More

Nesmrtelnost chrousta

Jelo auto zaprášenou silnicí,

v něm dva divní lidé mlčící,

muž s myšlenkami kdesi v dáli,

žena myslící na to, že se obyčejní smáli,

oba dva dokonale odlišní od svého pohlaví,

dva bezdomovci opuštění a toulaví,

oba dva bili se za své postavení,

a nyní více úspěchu není.

nad nesmrtelností chrousta bloumají,

doufají, že jednou své memoáry prodají,

okolo nich jen absolutní prázdnota,

vrahyně všeho, matka života,

a takhle si tam spolu v tichosti jedou,

dialogy samy se sebou vedou,

když tu náhle – zabijte toho lumpa,

ptá se žena – proč tam stojí tamta pumpa?

A co na to ten druhý?

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Proč tam stojí tamta pumpa?

Read More

Veliká vyžírka!

Brali jsme takhle jednou občanské právo,

a možná trochu hlouběji, než je zdrávo,

nějaký pachty, smlouvy, dary a dědictví,

absolutní majetková práva a vlastnictví,

ale pak přišlo něco mnohem děsivějšího,

a k velké radosti našeho přednášejícího,

probrala se rodina, děti, adopce a manželství,

přineslo mi to jedno veliké poselství,

že je lepší být mrtvý nežli ženatý,

protože manželství je kozel rohatý,

platí se za všechno, majetek utíká,

láska je krásná, ale vyžírka veliká,

platil bych někomu životní standart,

a vykoupil by mě z toho jenom hazard,

nevím, jestli kráska po boku za to stojí,

nechci se vzdát absolutní svobody mojí!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Je lepší býti mrtvý nežli ženatý.

Read More

Dokaž to

Na rtech hrál jí úsměv lovce,

očima přejížděla si nebohého vdovce,

svůdně vrtěla dlouhýma nohama,

vlasy čechrala bělostnýma rukama,

šaty zakrývaly málo, co nutně musí,

a ten chlípný právník vzdech v sobě dusí,

pohled boří ji do plných křivek,

div nedostal z toho zánět spojivek,

ale vidí tam i tu kudlu se houpat,

nebohou ženu v kaluži krve se koupat,

vlastní orgány bezmocně polykat,

pod jejich texturou smrtelně se zalykat,

jenže není důkazů více a to všichni vědí,

takže v soudní síni zírají a na sebe hledí,

když promluvila, splašilo se mu srdíčko,

„Dokaž, že jsem to byla já, zlatíčko.“

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble na téma Presumpce viny.

Read More

Jeleni v říji, vystrč šíji!

Není to vždy jen ukrutná touha,

potřeba množit se efektivně pouhá,

ale když koukáte na ty jazyky v krku,

posloucháte mezi mlaskáním odmlku,

tak nějak chcete také tělní tekutiny směnit,

status na facebooku – nezadaný – si změnit,

do očí někomu hluboce se koukat,

jako spokojený kocourek si mňoukat,

připomínat tak trochu jelena, zvíře v říji,

vystrčit prsa, ohnout se v pase, obnažit šíji,

hledat potencionálního otce dětí,

protože spousta dětí určitě světí,

pak po někom příspěvky na ně chtít,

a o jiné ženě s krásnýma nohama snít,

ale kdo z nás tomu všemu zabrání,

je to normální a obyčejné přírody volání!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Volání přírody.

Read More

Mohl prý se zjevit protihráč

Ten chlapec tehdy hodně se bál,

že při mluvě za nic by jeho život stál,

každé slovo milionkrát vážil,

jak dokonalým být se snažil.

Nedá se říci, že by ho nikdo neměl rád,

ale nějak nikdy nebylo o co stát,

názor neměl, lidem okolo se vyhýbal,

nehádal se, nepral, nerýpal,

jen si tak vesele žil svou existenci,

a klidně by mohli přijít ozbrojenci,

klidně mohla by se zjevit životní láska,

stejně zůstala by mu přes oči páska,

nešel by proti ničemu, byl příliš slabý,

že to toho kluka vůbec ještě baví,

mohl se prý zjevit protihráč,

tak raději zůstal přizdisráč.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Přizdisráč.

Read More

Image kazí

Já mám spoustu úžasných tetiček,

mých drahých příbuzných sestřiček,

ale poslouchat neustále co ano a co ne,

co máte si na obličej patlat, co vlastně lze,

že černá patří na hřbitov, kanady do války,

že není nutno přemýšlet – ale brát na vtipálky.

A nesmíte si barvit hlavu, jinak pleš se zjeví,

ale že ona sama ji má černou asi neví,

neustálé klebetění, co více mohu říci,

tohle není to, co chtějí básníci.

Ale mám je ráda, někdy tohle šlechtí,

nemůžete se bránit, tohle nechtít,

ale někdy nad tím dlíce,

chcete trochu více strýce.

Geny další baby nosí,

a image kosí.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Více strýce.

Read More

Tak či onak

Vždy dokonale elegantní,

nikdy extravagantní,

sladký úsměv na růžových rtech,

hrdinskou historku doprovodí vzdech…

Není chvíle, kdy černá nezdobí tvář,

není možno dokreslit dívce svatozář,

prázdné oči plné chladného odstupu,

nezvládnete pokořit, svést na ni potupu…

Šedá myška sedí v koutě, za knihou ukrytá,

světem spíše plouží se, stínem klopýtá,

jednou třeba děvče i vyvolá hlas,

ozáří nás všechny pravdivosti jas…

Hodně odhalené kůže, málo schovaného,

nevnímá čas, žije z přítomného,

bojí se každý jen trochu blíže znát,

musel by se podřídit, nebo se s ní prát…

Ať je v tom přesvědčení či geny,

každá cesta je cestou pravé ženy.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Cesta pravé ženy.

Read More

Transakce jako transakce

Lidé mají tendence chtít toho příliš,

a když někdo pravdu plivne – šílíš,

nebude z tebe bohatý právník,

spíše jenom obyčejný strávník,

budeš žít ze dne na den, chudinko,

z tvých snů zbude takhle malinko.

Nebo se vyšplháš k těm mocnějším,

budeš čelit obludám zrůdnějším,

v rukou držet moc celého světa,

zabít tě může jen jediná věta,

ale máš v područí životy ostatních,

nemusíš se ani dovolit pokladních,

abys jednoho ze země sprovodil,

abys třebas celému klanu uškodil.

A tím se liší had a krtek,

spousta moci, spousta smrtek.

Jeden peněžní machinace,

druhý lidské rasy likvidace...

Ale pořád je to transakce!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Transakce.

Read More

Proč, miláčku, proč?

Proč tolik tajnůstkaření a lhaní, miláčku,

proč vznášíme se na nevědomosti obláčku,

vždyť naše láska není už hříchem,

vždyť můžeš mě obdařit smíchem,

tak vysvětli mi ten výraz v tvé tváři,

jak to, že oči už ti nezáří,

není to tak složité, jak se ti zdá,

i přes to všechno budu vždycky tvá,

ale už není důvod se neustále skrývat,

už nemusíš na mě jen odměřeně kývat,

polib mě, ukaž světu, že ti patřím,

konečně zas něhu v tobě spatřím,

není tajemství už více,

není potřeba ukrývat líce,

proč netěšit se ze světa krás,

když teď už ví o nás.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Ví o nás.

Read More

Zamilovaný básníkoid

Je to to nejhorší, co může se stát,

když jakýsi básníkoid musí se bát,

že myšlenky se mu hlavou trousí,

že city jeho originalitu lehce rdousí,

že najednou je hlava plná inspirace,

že s každým dnem vzrůstá frustrace.

Hemží se myšlenky v hlavě,

srdce zbarvuje se tmavě,

najednou hledá všude špatné,

a dobré – to není platné,

hemží se vám tragické scénáře,

láska vás dusí, zabíjí a rozpáře,

a když hledíte do prázdného papíru,

máte nápadů příliš – až nadmíru.

Hemží se úplně každá část těla,

ale vy víte, že tak se to dělá.

Že hemží se ve vás touhy.

Citů strouhy.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Hemžení.

Read More

Pasáž hříchu

Smrad. Nic více, nic méně,

kdesi šlapka, někde sémě,

prach, špína, lidské zvíře,

nepotkáš tu svého rytíře.

Litry alkoholu brázdí cestu,

na znamení odporu, protestu,

proti společnosti trochu slušné,

proti chátře bohaté a tučné,

tímhle padlým rájem kráčí ona,

vlasy zlaté, v nich stříbřitá spona,

okolo samý démon a jed,

ale ona statečně kráčí vpřed.

Před očima olověné kruhy,

zmizeli z života barvy duhy,

mysl opitá lahví levného vína,

ve všech ohledech shledána vina,

ty olověné kruhy prudce jí sráží,

když kráčí touhle hříchu pasáží,

a najednou cosi dorazí k jejímu sluchu,

ale olověné kruhy dál se rozplývaly ve vzduchu.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Olověné kruhy se dál rozplývaly ve vzduchu.

Read More

Kus kamene

Neustále jsem poslouchala, jak cizí srdce praská,

jak jednou ji mlátí a podruhé zas sladce laská,

jak ona bez něj nedokáže vůbec na světě být,

ale s ním po boku není možné lidsky žít.

A ať řekla jsem cokoliv – je to špatně,

vždyť já lásce nerozumím, ostatně,

jsem jen kus kamene, co zrodil se pro ostatní,

kde veškeré emoce, uzly a boje se uplatní,

a pak jdou všichni zase někam dál,

do náruče lásky – aby energii sál,

ale co já, kdo nad tím přemýšlí?

Kdo nad mými city rozmýšlí?

Ale co – ona přece necítí nějak velice,

je to jen zpovědnice…

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Zpovědnice. 

Read More

Znala jsem jednu dívku

Znala jsem jednu dívku, vlasy barvy slámy,

nebyla to žádná víla, jen zárodek dámy,

sedávala často na terase s šálkem čaje,

bylo krásné sledovat, jak jaro v ní zraje.

Pučela v ní krása, dobrá duše, zdraví,

ale náhle do cesty šedý stín se staví,

na tváři prohnaný úsměv lichotníka,

už více si neřesti lidstva neodříká.

A potkala jsem ji znovu, vlasy mastně černé,

v puse cigaretu a šaty naprosto příšerné,

nebylo více čaje, zdraví ani štěstí,

začala se s životem prát, dával jí on pěstí.

A dnes na hrob se jí chodím dívat,

tichounce cosi smutného zpívat,

O popravě pampelišek.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Poprava pampelišek.

Read More

Jen smrt zavinila

Železnou pěst podává do otevřené dlaně,

kdysi vládl král, dneska vládnou saně,

první odešla má milovaná sestra,

zmizela první barva pestrá,

poté odešel můj drahý otec,

skrz srdce jeho prošel bodec,

matka následuje všechny milované,

kde jsou ty pokroky slibované?

Láska mizí, vznáší se tu strach,

z krále stal se střelný prach,

na střepy rozpadá se má domovina,

dávno, dávno v hrobě dlí dcera královnina,

a já pomalu jejím směrem kráčím,

všechny strasti a radosti s sebou vláčím,

na popud svých pánů odcházím,

snažím předejít se nesnázím,

měla dát nám všechno, dostat výše,

a jen smrt zavinila, nová krásná říše.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Říše.

Read More

Marnivá nutrie

A měla chlupy samý bodák, nutrie,

punkový to byla rodák, nutrie,

vlasy samý bodlák měla a na nic víc nemyslela,

a na nic víc nemyslela, nutrie.

A jednou bodlák sežehla si, nutrie,

copak je to za trapasy, nutrie,

nepozná jí více divák, proto musí nosit křivák,

proto musí nosit křivák, nutrie.

A jednou takhle poslechla si, nutrie,

visáče a nějaké basy, nutrie,

nenosí už křivák více, neničí si punkem plíce,

neničí si punkem plíce, nutrie.

A zavřely nám naši hvězdu, nutrie,

nyní slouží ke cti městu, nutrie,

chlubí se s ní zoologická, chudák holka uličnická,

chudák holka uličnická, nutrie!

Ojé!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Punková nutrie.

Read More

Dávej si pozor, čtenáři!

Zdála jste se krásná, paní milovaná má,

ne každý takovým věhlasem oplývá,

když lidstvo srdceryvně zmáhá,

několik vražd spáchat se nezdráhá.

Má dokonalé linie, ladné tvary,

ale neuplatíš ji sladkými dary,

drásá nervy nejedné slečny,

její rady jsou nejen užitečny,

bedlivě nás všechny hlídá,

vede se s ní válka lítá,

nepromine ani kostku cukru,

pozná tě i přes černou kuklu,

neunikneš této šedé eminenci,

ale nepřijdou pro tebe její ozbrojenci,

jen vytvoří se ti okolo břicha ochrana,

před nástrahami světa tukem spřádána,

ať si inteligent, umělec anebo popleta,

vždycky dostane tě slečna dieta.

Dávej si na ni pozor, drahý čtenáři!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Dieta.

Read More

Vojáci svobody a štěstí

Už z dálky sálá z nich odhodlání,

Z blízka slyšíš jejich slibování,

vidíš všechny ty naivní tváře,

chlapce, s nimiž osud se páře,

vojáky svobody a štěstí,

co revoluci světu věstí.

Jedna dívka, kapka vína, zpěv,

láska, víra a surový hněv,

bláto, slzy, déšť a střelný prach,

síla mládí, trvanlivost šlach,

utrhané údy, pomačkané obličeje,

více se mezi nohama ženy neohřeje,

kdysi nádherní bujní oři,

nyní jen ve vlastní bolesti hoří,

žhnou v nich plameny zašlé slávy,

před tím všechno, nyní žádné zprávy,

kdysi výcvikem staří, milující, poctiví,

nyní jen kostry, mladí, oškliví.

Vyvrhla je matka válka,

a smrt generálka.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Mladí a oškliví.

Read More

Chápu krev a chápu slzy

Světem kdesi bloudíš, vím o tobě,

jednou cestu si najdeš, slibuji sobě,

rozumíš více než kdokoliv jiný,

nejsou to jen hlásky – jsou to činy.

Vidím se v každém tvém pohybu,

vím, co uděláš, poznám tvou chybu,

radostí řinčím, když uhodnu fráze,

a tohle je ta neskutečná života fáze,

kdy srdce najednou zaslepí rozum,

vzepře se všemu – i tvým úhozům.

Protože já chápu, proč krev tě láká,

já nepochybuji o tom, že tobě se smráká,

že stejně jako já moc dobře tušíš,

že jen pohledem na krev se vzrušíš.

Tohle nemá dlouhého trvání,

Tohle chápání.

Tohle doufání.

Tohle spílání.

Tohle milování.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Spřízněná duše.

Read More

Výplň zlomeného srdce

Slíbili nebohé duši, že běh uleví,

že nová štreka životem se jí objeví,

fyzická zátěž zničí všechny vzpomínky,

vrátí srdci klid, roztančí rozumu plamínky,

ale ono nic, stále jako zvíře trpí,

vykupuje smutek cizí smrtí,

nevrátí se smysl existence nikdy zpět,

stačilo trošičku – jen snůška hloupých vět,

a najednou všechno je pryč, cestuje,

temnotu v ní koření, nenávist pěstuje,

myšlenky bloudí vyprahlou pouští,

city rvou se mezi zasněžená houští,

láska za velkou louží nyní žije,

máloco z ní zbývá, zbytek hnije,

zůstala jen prázdné schránka umučení,

není více sladkého políbení,

a i po všech těchto útrapách,

nechává náplň na cestách.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Na cestách.

Read More

Stres vs. básník 1:0

Kam ten spěch, utíkání, moji drazí,

rychle se vám kosti zlámou, zkazí,

kam to všichni tak úpěnlivě spěcháte,

na detaily života všedního nedbáte!

Kdo si všiml krásné rozkvetlé rudé růže,

kdo zase trochu zašlé vystavené kůže,

to je neustále ten samý spěch sem a tam,

kam jen tu schůzku s mým milencem dám?

Hnedle tamto, potom tohle, a pak támhleto,

vidíte, docela hodně dne, ne-li týdne, je projeto,

člověk potká vás jen, jak běžíte na poradu,

až se i bojím, že o čas vás básněním okradu,

nechápu, jak dokáže v tomhle stresu žít,

já řídím se jedním heslem – hlavně klid!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble na téma Hlavně klid.

Read More

Ať si mladý nebo stár

Někdo tvrdil mi, že ostré hroty má,

jiný, že své nože do srdce ti dá,

spousta z nich, že připomíná mlhu,

ale ona vždy podrobí se návrhu.

Jednou tupě hučí kdesi v hrudi,

jindy zase v mozku lehce studí,

mnohdy ošklivě bodá v nohou,

máloco s ní udělají, máloco zmohou.

Rozpíná se po každém lidském těle,

vždy působí nepatřičně směle,

nebojí se zničit zárodky štěstí,

její přítomnost city věstí,

ať už je kulatá nebo hranatá,

ať už je tupá nebo špičatá,

ať cítíš ji kdekoliv,

musíš se jí podvolit,

ať si krásný, mladý nebo stár,

bolest má vždy dokonalý tvar.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Dokonalý tvar.

Read More

Než ocitneš se na dně

Ruka se ti třese, ty bídný hloupý červe,

nemám tolik času, strach tě tady serve,

rty se ti chvějí, dech se ti krátí, plíce bolí,

dej to sem, než praštím tě tou svou holí.

Chtěl si moc a chtěl si mě misí vést,

ale bojíš se války, spletitých cest,

uteč raději rychle někam mi z očí,

než tvá hlava v té hnusné břečce se smočí,

raději zavři už ta svá shnilá ústa,

než zbude z nich jen kostí krusta,

nemluv, nemysli, jen pouze existuj,

jen mé kouzelné maličkosti asistuj,

raději dříve než se ocitneš na dně,

velení nech na mně.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Velení nech na mně.

Read More

Mistr sklář

Kdysi dávno, kdesi v malém městě na severu,

narodilo se děvče, jejíž život teď vám rozeberu,

bůh ví, co dělala před tím, než jsem ji potkala,

možná to samé, co dělá doposud – čmárala,

geniálními nápady chránila svůj svět,

a já snažila se na ní jen více a více lpět,

ale léta jdou dál, doba jako voda plyne,

něco někdy začíná, spoustu toho hyne,

nyní ona jako velký spisovatel působí,

skončilo to malé nevinné období,

vyrostla, psala, sílila, našla svou tvář,

z malého děvčete vyrostl mistrovský sklář,

pohrává si se slovy, tvoří věty,

a já miluji její kouzelné světy.

Díky moc.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na bonusové téma Biografie.

Toto "dílo" je věnováno Lizzie.

Read More

Šmouhy toho, co nemůže se stát

Něco divného se každé ráno děje,

k apokalypse náš svět nejspíš spěje,

jsou strašná ta churavá rána,

kdy cizí postel mnou je stlána,

kdy cizí city v srdci nosím,

kdy o návrat snažně zoufale prosím.

Nemám ráda cizí těla – o tom žádná,

jsou neforemná, beztvará, prostě vadná,

mají svoje vlastní priority, sny a touhy,

obličej s akné, po něm šminek šmouhy.

Není nic lepšího než být sám sebou,

když vlastní neurony hýbou tebou,

když cítíš svojí atypickou silnou vůni,

když v tvém pokoji polokrysa si trůní,

když nejsi jednoduše zlato dokonale ryzí,

ale ta kůže je pouze tvoje – nikoliv cizí.

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Cizí kůže.

Read More

Ne každý sklony k upřímnosti trpí

Když jsem tak v prázdné kavárně seděla,

ospravedlnění pro své činy si hledala,

tehdy už dávno jsem staré moudro věděla,

ale ona toho stejně nikdy nedbala.

Vzpomínala jsem na kapky rudé krve,

jak neposedně ničili zmalovanou fasádu,

vybavila si, jak pocítila jsem konečně prve,

jaké to je, když o to nejcennější vás okradu.

Tvrdila, že dá se jí věřit, že nezradí důvěru,

já slíbila, že nebude to bolet – každý umí lhát,

když nesplní, co má – její tělo na kusy rozmelu,

ale měla strach z toho mé osoby se bát.

Bůh ví, kde smaží se teď neupřímnosti banda...

Pacta sunt servanda!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Pacta sunt servanda.

Read More

Tvrdí, že toho chci příliš

Nikdy jsem toho nechtěla mnoho,

jen peníze, slávu, úspěch a lásku,

ale to přeci každý, to je zase toho,

a přibalte nesmrtelnost a žádnou vrásku.

Nikdy jsem toho vlastně nechtěla příliš,

jen občas nějakou špetku citu,

ale ty určitě nad marnotratností šílíš,

potěší tě i paprsky slunce svitu.

Přijdu si trochu nelidsky, nebudu ti lhát,

ale každý jsme nějaký, ach ty slavný pisálku,

a až příště budeš se mě na něco ptát,

zapomeň na svou morálku.

Já toho vlastně moc nechci, neblouzni,

stačí mi vyždímat samu sebe,

jednoduše tohle rychle překousni,

ale jedno ti povím – chci jen svůj kousek nebe!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Kousek nebe.

Read More