Neustále jsem poslouchala, jak cizí srdce praská,
jak jednou ji mlátí a podruhé zas sladce laská,
jak ona bez něj nedokáže vůbec na světě být,
ale s ním po boku není možné lidsky žít.
A ať řekla jsem cokoliv – je to špatně,
vždyť já lásce nerozumím, ostatně,
jsem jen kus kamene, co zrodil se pro ostatní,
kde veškeré emoce, uzly a boje se uplatní,
a pak jdou všichni zase někam dál,
do náruče lásky – aby energii sál,
ale co já, kdo nad tím přemýšlí?
Kdo nad mými city rozmýšlí?
Ale co – ona přece necítí nějak velice,
je to jen zpovědnice…
Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Zpovědnice.
0 comments:
Okomentovat