Když jsem tak v prázdné kavárně seděla,
ospravedlnění pro své činy si hledala,
tehdy už dávno jsem staré moudro věděla,
ale ona toho stejně nikdy nedbala.
Vzpomínala jsem na kapky rudé krve,
jak neposedně ničili zmalovanou fasádu,
vybavila si, jak pocítila jsem konečně prve,
jaké to je, když o to nejcennější vás okradu.
Tvrdila, že dá se jí věřit, že nezradí důvěru,
já slíbila, že nebude to bolet – každý umí lhát,
když nesplní, co má – její tělo na kusy rozmelu,
ale měla strach z toho mé osoby se bát.
Bůh ví, kde smaží se teď neupřímnosti banda...
Pacta sunt servanda!
Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Pacta sunt servanda.
0 comments:
Okomentovat