Proč tolik tajnůstkaření a lhaní, miláčku,
proč vznášíme se na nevědomosti obláčku,
vždyť naše láska není už hříchem,
vždyť můžeš mě obdařit smíchem,
tak vysvětli mi ten výraz v tvé tváři,
jak to, že oči už ti nezáří,
není to tak složité, jak se ti zdá,
i přes to všechno budu vždycky tvá,
ale už není důvod se neustále skrývat,
už nemusíš na mě jen odměřeně kývat,
polib mě, ukaž světu, že ti patřím,
konečně zas něhu v tobě spatřím,
není tajemství už více,
není potřeba ukrývat líce,
proč netěšit se ze světa krás,
když teď už ví o nás.
Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Ví o nás.
0 comments:
Okomentovat