Vždy dokonale elegantní,
nikdy extravagantní,
sladký úsměv na růžových rtech,
hrdinskou historku doprovodí vzdech…
Není chvíle, kdy černá nezdobí tvář,
není možno dokreslit dívce svatozář,
prázdné oči plné chladného odstupu,
nezvládnete pokořit, svést na ni potupu…
Šedá myška sedí v koutě, za knihou ukrytá,
světem spíše plouží se, stínem klopýtá,
jednou třeba děvče i vyvolá hlas,
ozáří nás všechny pravdivosti jas…
Hodně odhalené kůže, málo schovaného,
nevnímá čas, žije z přítomného,
bojí se každý jen trochu blíže znát,
musel by se podřídit, nebo se s ní prát…
Ať je v tom přesvědčení či geny,
každá cesta je cestou pravé ženy.
Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Cesta pravé ženy.
Skvělé básně, myslím všechny, které jsem nekomentovala, ale bezpečně můžu říct, že tato je mi svým tématem nejblíže, opravdu obdiv, za všechny básničky, mě by nikdy nenapadlo k takovým zadáním vymyslet něco podobného, vlastně mě by nenapadlo vůbec nic, ale o mě nejde. Prostě a jednoduše, moc hezká poezie, určitě budu číst další, je to příjemně strávených pár minut.
OdpovědětVymazat