Lháři, lháři, pane můj,
naháníš strach stůj co stůj,
koušeš, kopeš, stínáš hlavy,
mučíš jedince, kosíš davy.
A každý večer - ruce od krve,
shazuješ plášť, páráš kousek sebe,
dobýváš, pleníš, bereš si, rveš,
bolestí, rozkoší a touhou řveš.
Nevinné panny, lehké děvy,
nezastaví tě kostelní zpěvy,
žádná nebyla ti nikdy dost živá,
stačilo ti, že nádherně zpívá.
Nese se hradem každý den pláč,
pročpak jen jsi tak surový hráč,
proč rveš mi milující srdce z těla,
proč nedáš si pokoj, když ostřelují děla.
Jedno vím jistě, miluji vás, pane,
ačkoliv nezabíjíte sedmihlavé saně,
ačkoliv každý váš pohyb nesmírně bolí,
pročpak jen duše vaše lásku neustojí.
Přišla jsem - a odejdu velmi brzy,
i když mne to neuvěřitelně mrzí,
zůstane jenom rudá skvrna a slepá přání,
konec, konec, ubohého lkaní.
Miluji vás, lháři.
0 comments:
Okomentovat