Zadání: Inspirace

středa 19. listopadu 2014

Na pustých jevištích stupidní scény,
v hlavě sláva a v srdci ženy,
pohlavní nemoci na vějíři malované,
vášnivé políbení ve zmatku darované,
loutkové divadlo na tváři umělce,
modlitby vznáší se z úst bezvěrce,
sám ďábel žehná svatebnímu slibu,
ovce spadají do vlčího vlivu,
kat chystá oprátky pro své děti,
neslyšíš věty - jen slov změti,
smyčka se stahuje, slzičky kapou,
její dotyky tvé smýšlení matou,
rakvičky líně valí se městem,
nevěříš těm kacířským zvěstem,
zapíjíš sklenkou smrt jistou,
na klín stahuješ dívku nečistou,
nohy, ruce, touha a vzrušení,
o životě nemáš ani tušení,
tvá kráska brzy tě obmění,
jsi bez peněz, žen a umění,
inspiraci kopl jsi do kouta,
nasazuješ sám sobě pouta,
pod příslibem žoldu šlapeš do války,
jen zatracený malíř bez kapky morálky,
cigareta v puse a škubání svalů,
nenávidíš rozkazy těch vřískalů,
ale příliš dlouho tančil si se lží,
další střela - před očima ti mží,
jasné je, že nikdo tě nestrádá,
však vysoké kruhy - zlatá šaráda,
umíráš bez ní, bez víry,
a fosfor už není ze síry

Původní dílo - Raymond Queneau - Lampy dohořelé
(použité části jsou kurzivou)

Submisivní kýče

úterý 18. listopadu 2014

Příjemný stisk surové dlaně,
letmý dotyk vražedné zbraně,
modravé otisky sladkého milence,
kůže praská - pláč novorozence.

Lahodný zvuk švihnutí biče,
ach, ach, submisivní kýče,
na holých zádech škrábance,
krev stéká - křik novorozence.

Plameny andělské vlasy olizují,
zuby jazýček tvrdě okusují,
vzrušení a otlaky z koberce,
tělo se svíjí - řev novorozence.

Vzdychání provází palčivé spojení,
sůl v ranách brání hojení,
v lůně zárodky mláděte,
ráj přichází - štkaní dítěte.

Zadání: Příběh na 50 slov

pondělí 17. listopadu 2014

Nikdy nepochybovala o touze přežít, ale rok co rok ji stejně časová prodleva mezi smrtelnou ranou a definitivním koncem fascinovala. Tentokráte se sice nejednalo o srdceryvné telenovely s láskyplnými výlevy a zdlouhavými záběry na falešní zranění, ale i tak. I ten blbý kapr vzdoroval na její vkus příliš dlouho. Zase.

Zadání: Asociace

neděle 16. listopadu 2014

Dveře se otvírají, sedmihlavá saň nervně bručí a Bajaja zdrhl. Zase to zůstalo na princezně.

V noci se jim bujně smála, ve dne na hodnou si hrála.

Bouře šatu, jež se snáší na zmodralou mrtvolku mě fascinuje. K čemu to? Samet nikdy nikomu život nevdechl.

Mé aroma škvařícího se masa, má sametová čepel vražedné zbraně, můj příslibe lži, má průhledná masko, co otevíráš myšlenky světu, můj klíči od všech tajemství smrti, má bílá krvinko v urputném boji s šedí dní, má poslední kapko vody v poušti, má první krvavá skvrno na bílém zápěstí, poslední modrá žílo bez jizvy, škrábanci na srdci, má díro v plicích, střelná ráno v hrudi, zmodralá tkáň na rtech. Mé poslední slovo.


Zadání: Dým

sobota 15. listopadu 2014

Snila jsem o spoustě věcí, nosila si svá malinká přání v srdci a věnovala se jim jen v nejkrajnějších momentech svého dne. Byla jsem hloupá tak neskutečně moc, že bych si za to vydrápala oči, zlámala kosti a odtrhala nehty, jenže čas už vypršel a na sebepoškozování nezbývá energie. Všechny svaly se soustředí na tu patetickou potřebu přežít, roztahují hrudní koš a plní plíce. Oči mi z dýmu slzí, hrdlo pálí a vědomí křičí - uteč, blázne! Já však fascinovaně postávám a sleduji černé prstence, jak s ladností predátora opouštějí komín a rozprostírají do vzduchu mrtvolné částečky. Prach jsi a v prach se obrátíš.

Vytvořeno během kurzu tvůrčího psaní. 
 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS