Snila jsem o spoustě věcí, nosila si svá malinká přání v srdci a věnovala se jim jen v nejkrajnějších momentech svého dne. Byla jsem hloupá tak neskutečně moc, že bych si za to vydrápala oči, zlámala kosti a odtrhala nehty, jenže čas už vypršel a na sebepoškozování nezbývá energie. Všechny svaly se soustředí na tu patetickou potřebu přežít, roztahují hrudní koš a plní plíce. Oči mi z dýmu slzí, hrdlo pálí a vědomí křičí - uteč, blázne! Já však fascinovaně postávám a sleduji černé prstence, jak s ladností predátora opouštějí komín a rozprostírají do vzduchu mrtvolné částečky. Prach jsi a v prach se obrátíš.
Vytvořeno během kurzu tvůrčího psaní.
0 comments:
Okomentovat