(Ne)povídkování, pracování a novinkování

neděle 31. května 2015

Když jsem se snažila tenhle článek napsat poprvé, tak vyzněl jako kopa stížností na samé drobnosti, které ve výsledku dělají život krásnější, což jsem rozhodně nechtěla. Kde se vzal ten temný styl psaní? Těžko říci, inu článek zmizel v hlubinách pekelných, aby náhodou nenarušil klidnou atmosféru, tudíž nad ním sedím znovu a hodlám ho pojmout trochu jinak. Třeba jenom pro jistotu. :)

Shadowmaker

středa 20. května 2015



Šedá - za dny bez dívčiny lásky,
rudá - za mučení hnědovlasé krásky,
modrá - za oblaka prohnilé vesnice,
černá - za to, čeho se bojíte nejvíce...

Co nového aneb píšeme, mažeme a komentujeme

sobota 16. května 2015

Venku nám občas vysvitne sluníčko, ale na blogu to zeje prázdnotou s černým vzhledem pod tím. Sice mi ho kdosi pochválil, ale nejsem si zrovna jistá, že na tak krásné období bych si měla nechávat postapokalyptické cosi, které působí trochu depresivně. Ale mám spoustu volna, takže se to možná změní, až si ze seznamu věcí na práci škrtnu nějaké jiné úkony. Možná už dnes, možná zítra.

Mlčící svědek

středa 6. května 2015

Ztrácíte se před očima, moje paní,
bledne vaše tvář a ty vrásky na ní,
zdají se býti mlčící svědci stáří,
co s vaší mladou duší se sváří.

Copak vede vás k tak okatému smutku?
Trápí vás snad ohavnost toho skutku,
že váš starý muž v posteli umírá,
a vy jste ta žena, co ho utýrá?

A co vaše zálety s černými otroky?
Bavilo vás provokovat vaše poskoky,
nechat se krotit statnými oři,
neutuchající vášeň ve vás hoří.

Hledáte souznění u své půvabné krve,
ale když vyřkla jste tu hrůzu prve,
sklopila oči a odvrátila tvář vaší,
nyní opar hříchů mezi vámi se vznáší.

Šla jste tedy smutna za svým synem,
ale ačkoli zdál se posilněn vínem,
zklamal veškerá vaše očekávání,
děsí vás nedostatek dětského chápání.

Zplodila jste snad nejčistší lilie,
jen tělo Kristovo a krev jeho živí je,
nedokáží odpustit matce hrdelní činy,
proč utápíte se, paní, v pocitu viny?

Máte o nich vysoké představy, mínění,
že pro božský úděl byly stvořeni,
ale jen co slunko zajde - touha je souží,
jako duch bez těla a tělo bez ducha se plouží.

Noc přináší s sebou roušku mlčení,
nikdo nevšimne si lásky chrčení,
když milenec k lásce své spěchá,
a dívenka špatným milovat se nechá.

A nyní vrátím se na chvilku k vám,
jednu záludnou otázku vám dám,
koho nenávidět více než ztělesnění mládí,
oči nebe, vlasy hvězd a pokušení hadí.

Vaše nádherná dcera pravdu zapírá,
i když šaty jen pro něj si vybírá,
má kouzelná paní - jste hříšnice,
ale ta bílá holubička krvesmilnice.
 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS